|
|
| Říjnový občasník z Podyjí |
|
| Zprávy z nejkrásnějšího národního parku |
|
|
|
|
|
Vítejte v Podyjí, vítejte u 9. vydání občasníku.
Srdečně zdravím nové i pravidelné čtenáře!
Říjen je měsíc, kdy můj projekt Doma v Podyjí slaví narozeniny. Každý rok se ohlížím a přemýšlím nad tím, co se mi (ne)povedlo, kam jsem se (ne)posunula a čemu bych se dál (ne)chtěla věnovat. O některé z úvah se dnes podělím i s vámi.
🍂 Začal podzim. Padají kaštany a dozrávají ořechy. Dny se rychle krátí, spousta tažných ptáků už se vydala na cestu do zimovišť a Vánoce se blíží. :)
Jaké zprávy k vám dnes letí:
⩥ Nová rubrika! Téma na přání: dnes o račím moru
⩥ Duběnka, kulička spadlá z dubu
⩥ Co je u mě nového a nad čím dumám
⩥ Stručně a jasně: rekordy v mapách, Hardegg a znovuobjevená sítina
⩥ Na rozloučenou: prsty mrtvého muže
|
|
|
|
| Duběnka, kulička spadlá z dubu |
|
|
|
|
Roste na dubu, ale žalud to není. Co je to?
Typická kulatá duběnka je hálka. A hálka je útvar, který vzniká na rostlině
působením jiného organismu. Jsou jich tisíce druhů. Možná budete znát nápadné
chlupaté koule na šípkových keřích, pokřivené a vyboulené řapíky topolových
listů nebo červené kapičky na bukových listech.
|
|
|
|
|
|
|
Na listech dubu si hálky tvoří například larva malé vosičky žlabatky dubové. Saje list, ten se brání, snaží se zahojit, ale množení buněk rostlinného pletiva larva využije a vytvoří si kulovitý příbytek. V něm má zásobárnu potravy, ochranu před predátory a klid na proměnu v okřídleného dospělce. Až přijde čas, prokouše se ven a odletí.
|
|
|
|
|
|
|
Z duběnek se po mnoho staletí vyráběl inkoust. Extrahovaný tanin (hořká tříslovina) se smíchal s arabskou gumou, zelenou skalicí a tekutinou a vznikl levný, snadno připravitelný a poměrně stálobarevný inkoust, který se od 12. do 19. století běžně používal (nejen) v celé Evropě. Nachází na rukopisech, hudebních partiturách, kresbách, dopisech, mapách a oficiálních dokumentech, jako jsou závěti, účetní záznamy, protokoly, transakce s nemovitostmi. A můžete dvakrát hádat, čím sepsali originál Ústavy Spojených států amerických.
|
|
|
|
|
Nová rubrika: Téma na přání
Vždy v závěru občasníku vás ponoukám, abyste mi napsali, o čem byste si tady chtěli přečíst příště. Sešlo se mi pár nápadů, a tak je tu nová, snad pravidelná rubrika. První téma na přání je:
|
|
|
|
| Račí mor. Odolají podyjští raci? |
|
|
|
|
Evropské raky drtí račí mor. Zákeřná, původně severoamerická nemoc, která se u nás šíří víc než sto let. Na začátku 20. století zdecimovala populace raka říčního a kamenáče. Poslední dobou toto zákeřné plísňové onemocnění přenášejí nepůvodní druhy raků pocházející taky z Ameriky. Ti se snadno množí a navíc si během vývoje vybudovali vůči račímu moru odolnost.
Ale popořadě. V Podyjí žije rak říční, náš původní druh sladkovodního korýše. Dřív běžný, dnes kriticky ohrožený. Pozorovat ho můžeme třeba v údolí potoka Kajabach, kde turistická cesta vede hezky podél vody. (Odtud je i úvodní fotka.) Jenže ve zmíněném potoce našli i invazního Američana raka signálního, a zdaleka ne jednoho. Ve vranovské přehradě už je další severoamerický druh rak pruhovaný (na spodní fotce). Velký špatný. Obavy, že ten či ten potenciální přenašeč račího moru způsobí, že bude s našimi raky ámen, jsou na místě. Zatím se naštěstí nákaza nepotvrdila.
|
|
|
|
|
Kdo kromě raků samotných a vody jako takové šíří račí mor? Dost často lidé. Někdy najdou apatického nakaženého raka a myslí si, že určitě trpí kvůli nedostatečně čisté vodě, a tak ho popadnou a přenesou někam do čistšího potoka. Nebo spory přenesou na holínkách, podběrácích, lodích apod. Případně vypustí raky-přenašeče v chumlu s vysazovanými rybami nebo jako návnadu.
|
|
|
|
|
|
|
Jak se račí mor projevuje? Zasažení raci jsou neklidní, vylézají i ve dne z úkrytů, ačkoli za normálních okolností jsou aktivní v noci. Někdy chodí na vysoko zvednutých nohách a křečovitě se pohybují. Ztratí koordinaci a únikový reflex. Později jsou neteční, zůstávají ležet na boku nebo na zádech, upadávají jim nohy a klepeta. Většinou do dvou týdnů zahynou.
Budeme teda doufat, že naši raci odolají nebo se stihnout adaptovat.
|
|
|
|
Veronika, co je Doma v Podyjí
Co je u mě nového a nad čím dumám
14. října oslaví Doma v Podyjí 4. narozeniny. V ten den jsem vymyslela jméno, založila facebookový i instagramový profil a zaregistrovala webovou doménu. A začala jsem psát o tom, jak je naše příroda krásná. Učila jsem se, jak se ve zvláštním prostředí sociálních sítí pohybovat. Nějakou dobu jsem držela profily přísně anonymní, ale když se mě někdo v komentáři zeptal, jestli jsem kluk, nebo holka, šla jsem s barvou ven. Za čtyři roky jsem se posunula tak daleko, že občas zveřejním fotku sama sebe. A tak mě sem tam někdo na ulici pozná. :)
Prošla jsem už několika fázemi s pocity zmaru a ztrátou motivace („už nic nového nemůžu přinést, nemá cenu opakovat, co je všem známé nebo co si každý může sám vygooglit“). Nedávno jsem se s pochybami svěřila na Facebooku, kde počet sledujících překročil tisícovku (1000 obdivovatelů Podyjí, páni!). Vlastně jsem si tím řekla o hromadu poplácání po ramenou (pomohlo, díky). Ovšem dech mi vyrazil jeden komentář. Od maminky autistické holčičky, co miluje přírodu, ale špatně chodí. Čtou spolu občasník...
„Po tvém e-mailu jsme sledovaly všechna tvá videa na YouTube a na ten popud jsem dostala tu mou úzkostnou holčinu ven. Obrátila jsi to u nás vzhůru nohama a já jsem ti za to neskutečně vděčná.“
Ach. Má to smysl! Házím za hlavu sebevýčitky, že nemám žádné pořádné povolání, které by měnilo svět a zachraňovalo lidstvo, že už se nevěnuju dobrovolničení. Pomáhám jinak, virtuálně, a basta.
|
|
|
|
Přednáším: U3V
Dřív jsem učila na univerzitách v Belgii nebo v Brně. Teď přednáším mj. na Znojemské univerzitě třetího věku. :)
Jo, rozdíl to je. Najednou nejsem ve třídě ta nejstarší. Posluchači-senioři mívají sklon uprostřed povídání usnout, zvlášť když se ve vytopené místnosti zaboří do pohodlných židlí. Ale nemám to zkušenému publiku za zlé a těší mě, že ti lidé jsou aktivní, nesedí doma, pořád se vzdělávají a zajímají o svět kolem sebe. Když přede mnou sedí rodiče mých kamarádů a mí učitelé ze základky, mám zezačátku trochu trému. Pak se tak zaberu do líčení krás Podyjí – a jsem ve svém živlu.
V říjnu budu v rámci U3V povídat o Podyjí v učebně i v terénu. Do 12. 10. se můžete přihlásit taky (pokud už jste dosáhli důchodového věku).
|
|
|
|
| Stručně a jasně |
|
|
🐾 Vyšlo podzimní číslo časopisu Ahoj divočino a v něm můj úvodník o užovce podplamaté. K tomu spousta dalších zajímavých témat. A navíc recept na duběnkový inkoust.
🌾 Sítina tmavá, vlhkomilná, vytrvalá, trsnatá a kriticky ohrožená bylina, byla po sto letech znovu potvrzena v Podyjí.
🗺 Když do vyhledávače na Mapy.cz napíšete „rekordy“, zobrazí se vám celá řada něčím unikátních míst. Jaká jsou nej v okolí Znojma? Největší vřesoviště ČR, nejmenší národní park ČR, nejmenší národní park Rakouska, první hromosvod, 3. nejvyšší radniční věž, 3. nejvyšší železniční most, nejmenší město Rakouska aj.
🏰 À propos, nejmenší rakouské město: je jím malebný Hardegg. A ten minulý víkend soutěžil o postup do finále soutěže 9 Plätze – 9 Schätze (9 míst – 9 skvostů). Povedlo se, díky SMS hlasům zvítězil a bude reprezentovat spolkovou zemi Dolní Rakousko ve finálovém televizním přenosu na stanici ORF v den Státního svátku Rakouské republiky 26. října. Držím palce!
|
|
|
|
|
|
|
Na rozloučenou: Dřevnatka kyjovitá (nebo taky mnohotvará) je nejedlá tvrdohouba vyrůstající ze dřeva listnatých stromů. Anglicky se jmenuje dead man’s fingers, tedy prsty mrtvého muže. Jako by se ze země drápala mrtvola... 👻
|
|
|
|
|
|
Líbil se vám říjnový občasník z Podyjí?
Přepošlete ho přátelům nebo jim rovnou dejte odkaz na přihlášení: domavpodyji.cz/obcasnik.
Máte tip na další Téma na přání
nebo mě chcete jen tak pozdravit?
Napište mi na veronika@domavpodyji.cz.
🕊 Příští číslo přiletí 5. listopadu v 16 hodin.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
