|
Seděli jsme s kolegy se svačinou na kraji lesíka, pozorovali ruměnice rejdící v listí a já se naučila, že německy se jim říká Feuerwanze (ohňová ploštice). Padla otázka, kdo u pářícího se páru ruměnic vede a určuje směr, kterým se půjde. Ona, nebo on?
Kdo mě zná, ví, že nakousnuté nezodpovězené otázky jsou něco na mě... Naštěstí bylo hned za pár dní ideální počasí na to, abych vypozorovala odpověď. Tipnete si, jak to je?
Ruměnice pospolná je známý druh ploštice. Žádný brouk tedy: na rozdíl od brouků má pružné a měkké polokrovky a v jejím vývoji chybí fáze larvy a kukly. Černo-červeným zbarvením s velkýma „očima“ dává najevo predátorům, že je velká, nechutná, smrdí a rozhodně se nemají pokoušet ji sežrat.
Jaro je čas, kdy ze zimních úkrytů vylezou loňské, dospělé ruměnice. Nezbývá jim moc času na to, aby se spářily a nakladly vajíčka, základ budoucí generace. Zasvítí slunko, vzduchem se rozšíří feromony samiček vědomých si svého poslání a samečci pobíhají jako diví, aby si některou ukořistili pro sebe. Někteří se dokonce snaží rozpojit už sepnutý pár.
Samotná kopulace trvá i desítky hodin. Doloženo je 30hodinové spojení zadečky, a to znamená, že celou tu dobu jeden z páru musí couvat. Kdo to tedy je? Dělá to dobrovolně? Domlouvají si strategii?
Strávila jsem pozorováním ruměnic drahnou dobu a leccos vysledovala. Většinou vede samička. Za prvé je o fous větší, a tak má větší sílu. Když zabere, sameček jen bezmocně hrabe nohama. Za druhé ona aktivně vyhledává místa vhodná pro nakladení vajíček.
P. S. Na fotce to vypadá, že drobnější sameček táhne směrem doprava svou nevěstu. Zdání klame. Mohl o tom vést spory, mohl s tím nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dalo dělat. Zákon silnějšího. Ale můžete si všimnout, že tvar skvrn je u každé ruměnice trošku jiný.
|
