Sněženky vykukovaly už v půlce ledna, rozkvetly první jaterníky a lísky, květní pupeny dřínů puknou co nevidět... Brzy přijde čas konikleců a křivatců – chlupáčů a sluníček. Loni jsem kvetoucí koniklece fotila už 19. února na Fládnitzském vřesovišti.
Víte, že 2023 je Rok konikleců? Vyhlásil ho Český svaz ochránců přírody a chce tím upozornit nejen na tyto krásné jarní květiny, ale i na ohrožení a ochranu lokalit, kde rostou. Koniklecová místa na Znojemsku už chráněná jsou (kromě NP Podyjí je to taky řada přírodních památek v okolí), přesto se opakovaně stává, že nějaký zlý výtržník rostliny poničí. Zbytečně.

Pro děti a hravé dospělé: zopakujte si typické jarní květy v online pexesu s fotkami z Podyjí. Pekelně se soustřeďte – učení hrou začíná:

Správa NP Podyjí vyhlásila dub pýřitý (šípák) u Havraníků za památný strom. Rozložité desetimetrové dubisko roste na terase mezi vinicemi a hezky zmlazuje. 
Fotka: průhled mezi větvemi Havranického šípáku směrem na hnanický kostel

V národním parku se sejdou vinař, učitel, fyzik, zlatník a fotograf. Je duben, sněží a oni se pomocí tření pár kousků dřívek snaží rozdělat oheň...

To není začátek vtipu, ale velkého dobrodružství a přátelství. Skupina byla ve skutečnosti ještě větší a pestřejší, ale všichni měli jedno společné: chtěli se ještě víc napojit na přírodu. Porozumět divočině. Naučit se, jak být v přírodě jako doma a jak své poznatky předávat dál.

Učím se (nebát mluvit) německy. Zatím žádná sláva, ale mám za sebou první výběrové řízení čistě „auf Deutsch“. Úspěšné: koncem února se začnu vzdělávat v nadupaném kurzu, abych se mohla stát rangerkou* v akouském NP Thayatal. Těším se a zároveň mám strach, jestli to zvládnu.
*ranger = průvodce + lektor + strážce