|
Možná stejnou touhou hoříte i vy. Třeba už od dětství.
Nebo se to stalo, když vám bylo …… náct.
Prostě jste ji najednou museli lačně otevřít – a čichat její vůni.
Hladit ji po hřbetu, brát si ji do postele. I přes zákaz rodičů.
A pak další a další, stále jiné a nové. Nikdy nemáte dost.
Mazlíte se s každou, po všech stránkách a hlavně po večerech.
Měkká, pevná, tlustší, útlá, česká, cizí… berete jakoukoli.
A zbystříte, když můžete mít zase nějakou další:
|
