Vítejte v Podyjí, vítejte u osmého vydání občasníku. Děkuju vám za milé reakce na minulý newsletter. Představte si, že podle fotky lakušníků vznikl dokonce krásný akvarel! Z každé zprávy od vás-čtenářů mám upřímnou radost. Jen tak dál. :)

Prázdniny jsou za námi a vracíme se do školního režimu. Věřím, že jste v létě stihli prožít to, co jste si přáli. Třeba k tomu patřilo spaní pod širákem, pořádný výšlap nebo tak dlouhé plavání v jezeře, až vám zvarhánkovatěly prsty.

Víte vlastně, proč se nám ve vodě krabatí prsty? Může za to keratin. Povrch kůže totiž tvoří odumřelé buňky této bílkoviny. (Keratin je také základní složkou našich chlupů, vlasů a nehtů, zvířecích srstí a drápů, ptačích zobáků nebo plazích kůží.) Tato vrstva do sebe při delším namáčení natáhne vodu a bobtná, současně se stáhnou krevní cévy pod kůží, čímž se scvrknou i spodní vrstvy kůže = vytvoří se vrásky.

Na dlaních a chodidlech je vrstva odumřelého keratinu nejtlustší, proto se tyto části těla zkrabatí. „Varhánky“ se pravděpodobně vyvinuly jako evoluční výhoda: odvádějí vodu z bříšek prstů a tím umožnují ve vlhkých podmínkách lépe uchopit předměty, sbírat potravu nebo stabilněji běhat po mokrém povrchu. Podobně funguje vzorek na pneumatikách. Chytré, že?

Jaké zprávy k vám dnes letí:

⩥ Pavoučí babí léto
⩥ Vzpomínka na mločí vycházku
    & video: mločí páření
⩥ Co je u mě nového a tip na vycházku: já a mikrodobrodružství 
⩥ Na rozloučenou: brsleny

Původ sousloví etymologické slovníky přesně nevysvětlují (ani původ anglického ekvivalentu Indian summer není úplně jednoznačný). Jedním z možných výkladů je ten, že dlouhé pavučiny, které v krajině září, připomínají jemné stříbrné babské vlasy.

Kde se berou ty pavučinky, které jednotlivě nebo v chomáčcích létají vzduchem? Přemísťují se na nich pavouci:

Drobnější druhy pavouků si na podzim za vhodného počasí (když vycítí stoupavé teplé proudy) najdou vyvýšené místo, postaví se na špičky a vystrčí zadeček do výšky. Pak ze svých snovacích bradavek vypustí slabé, ale nesmírně pružné a pevné vlákno – zahřáté teplým vzduchem se neustále prodlužuje, až se jeho délka stane pro pavoučka nosnou. Strhne ho a osminohý letec se vydá vzduchem vstříc pavoučím dobrodružstvím do nových území. V průběhu letu se spustí po dalším vláknu k zemi, letící vlákénka se splétají s ostatními a vytvářejí tlustší provazce. Babí léto je tedy efektivním stěhováním pavoučích národů.

P. S. Pavouci ovšem dokáží létat i za bezvětří nebo v podmínkách, kdy by se stoupavých vzdušných proudů nedočkali, a to využitím elektrického pole v atmosféře. Zázraky přírody?

Měla jsem s sebou sice mloky kreslené i jeden celkem věrný plastový model, ale to není ono. Naštěstí děti při hledání obrázkových mloků objevily jednoho živého, v pařezu schovaného. Víte, jak se mi ulevilo? Na vycházku totiž přišli i ti, co mloka ještě nikdy neviděli a věřili, že se to právě tam změní. Co naplat, když plánujete vycházku zaměřenou na pozorování živočicha, který se velkou část dne ukrývá někde pod listy, kameny, větvemi nebo v dírách, a když už vyleze, je pořád v pohybu (nikde na vás nepočká), musíte být připraveni na to, že se vám možná nepodaří ono zvíře opravdu potkat...

Vycházka se myslím povedla i tak. (Hned druhý den pršelo a mloci se Gránicemi valili jako diví, no co už...) Vím, že jsem tehdy účastníkům slíbila brzy uspořádat další akci, ale zatím jsem se k tomu neodhodlala. Naštěstí to zvládají jiní a můžete se vydat s nimi. Sledujte aktivity Městských lesů Znojmo nebo Spolu do přírody. A nebojte se, dám určitě vědět, až zase něco naplánuju!

„Vlez mi na záda,“ slyšela už možná každá mločí samička. A kupodivu docela ráda poslechla. Při páření mají mloci totiž takovou strategii. Sameček se snaží vzít si samičku na záda, pevně si ji chytí předníma nohama za její přední končetiny a chvíli tak s ní pochoduje. Cestou naklade na zem spermie v podobě váčku, tzv. spermatofor, sklouzne na stranu a „hodí“ tak samičku na spermie jejím kloakálním otvorem. 

Páření mloků jsem jednoho deštivého podzimního dne natočila právě v Gránickém údolí. Možná už to video znáte. Pusťte si ho a přečtěte si tam v popisu i dokončení mločí pářící strategie.

Na rozloučenou: Krásnou, pro podzim trochu netypickou barvu mají plody brslenu.

Jako malí jsme jim říkávali „kinder-rostlinka“ podle známého čokoládového vajíčka. V růžové tobolce se totiž ukrývá sytě oranžový míšek a až z něj se vyloupne tmavé semínko. Dobývání semínka se tak mění v malé dobrodružství podobně jako hledání hračky pod vrstvami obalů a čokolády.