Jaká je nynější situace? Před 14 dny vláda rozhodla o odvolání Michala Klímy z pozice vládního zmocněnce pro média a dezinformace a zároveň s tím se rozhodla pozici úplně zrušit. Akční plán proti dezinformacím, který se svým týmem pan Klíma připravoval, tím pádem zřejmě nikdy nebude dopracován a schválen, a premiér Petr Fiala v rozhovoru pro Deník prohlásil, že ani žádný nepotřebujeme. Agenda spojená s dezinformacemi se přesunula pod národního bezpečnostního poradce Tomáše Pojara, jehož dosavadní vyjádření ohledně této agendy jsou však velmi zdrženlivá. Co se stane se započatou prací ohledně strategické komunikace státu zatím není jasné. Blíže nynější stav popisujeme v komentáři pro Forum 24.
Proč je to důležité? Česko čelí jedné dezinformační vlně za druhou a většina společnosti (podle agentury STEM až 76 %) se shoduje na tom, že dezinformace jsou hrozba. Dokládá to také Analýza připravenosti České republiky čelit závažné dezinformační vlně, kterou připravilo Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Ministerstvem obrany a Ministerstvem spravedlnosti. Z analýzy se mimo jiné oficiálně dozvídáme, že organizační, personální i technické kapacity českého státu čelit závažné vlně dezinformací jsou v drtivé většině dotčených oblastí nedostatečné či vůbec žádné. Nutnost vybudování takových kapacit přitom vychází z Auditu národní bezpečnosti z roku 2016 a počítá s nimi i Akční plán pro čelení hybridnímu působení z roku 2020. Navíc se k tomu současná vláda zavázala ve svém programovém prohlášení.
Co by Česká republika měla udělat ? Vláda by si měla jasně stanovit, jak bude dále postupovat v oblasti budování strategické a krizové komunikace státu a v oblasti čelení dezinformacím tak, aby splnila, co slíbila ve svém programovém prohlášení. Měly by být zachovány již vybudované kapacity pro strategickou komunikaci při úřadu vlády a na dalších resortech. Vláda by jejich aktivity měla podpořit a dále rozvíjet po vzoru států jako je Švédsko, Estonsko nebo Velká Británie, kde je systém krizové a strategické komunikace považován za jeden z nejdůležitějších nástrojů k navazování pozitivního vztahu mezi státem a občany a posilování vzájemné důvěry.
|