|
Snad v každé skupině, kterou provázím Podyjím, se najde někdo, kdo má hrůzu z hadů (někteří i z ještěrů). Ale věřte mi, že není čeho se bát! Jsou roztomilí, (lidem) neškodní, vůbec ne slizcí. Jejich šupinatá kůže je naopak na omak hladká a jemná. Navíc před člověkem většinou hned zdrhnou, vnímají totiž otřesy půdy, když jdeme kolem. Já je ale vydržím pozorovat hodiny...
V Podyjí žijí vedle sebe čtyři druhy užovek. Mají jiné nároky na životní prostor a na potravu, ale třeba v oblasti Devíti mlýnů můžete během půlhodinové procházky potkat všechny: vzácnou, ale v Podyjí relativně četnou dlouhánku užovku stromovou, zdatnou rybolovkyni a potápěčku užovku podplamatou, škrtičku užovku hladkou, kterou si lidé pletou se zmijí, a vodomilku s půlměsíci za hlavou užovku obojkovou. Všimněte si, že nepíšu nic o zmijích. Jejich výskyt v Podyjí prokázaný není.
Nedrážděte hada bosou nohou
Jak říkám, had před člověkem většinou rychle uteče. (Může utíkat, když nemá nohy?) I užovka vás může kousnout, ale nemá důvod to dělat, pokud jdete jen tak kolem a nechytáte ji do ruky. Třeba užovka hladká umí dost důrazně zastrašovat – vztyčí přední část těla a výhrůžně syčí. Leknutí zaručeno. Jednou se na mě rozčilovala i užovka podplamatá. Nevšimla jsem si jí v trávě a zaslechla jen syčení. Užovka zvedla hlavu, roztáhla ji do šířky, aby vypadala větší a hrozivější, zle se koukala, ale nakonec stejně odlezla pryč.
Možná jsem vás ani tak neuklidnila. Jak se tedy při setkání s hadem zachovat? Hezky to shrnují zoologové v článku Co dělat, když na dovolené potkáte hada:
- nekřičet (hadi neslyší)
- nehýbat se a počkat, až se odplazí sám
- opatrně odejít
- obejít nebo překročit ho
- můžete zadupat
A já dodávám:
- nebát se, pozdravit ho, vyčkat, fotit, pozorovat a radovat se ze setkání
Tak kdy se vydáte do Podyjí, ráje plazů?
|
