Vítejte v Podyjí, vítejte u sedmého vydání občasníku. Půlka prázdnin za námi, spousta času na prozkoumávání krás přírody před námi.
Zdravím nové čtenáře! 🙋‍♀️ Těším se, že se takto budu měsíc co měsíc potkávat i s vámi. Stihli jste si přečíst archiv všech předchozích vydání? 
Mávám na Prahu 5. 😉 A samozřejmě i tam k vám, do dalších koutů světa. Je mi ctí, že můžu posílat zvěsti o pokladech jižní Moravy do vašich mailových schránek.

Dneska vám mj. prozradím, proč občasník vychází vždy právě pátého. Tipli byste si? 

Jaké zprávy k vám dnes letí:

⩥ Senzace v ptačím světě: čapí míšenci
⩥ Rozhlasové vysílání z Cornštejna
⩥ Video: Ropuší hostina
⩥ Co je u mě nového: proč vychází občasník pátého? 
⩥ Na rozloučenou: rozkvetlá řeka

Národní park Podyjí má v logu čápa černého. Známá věc. Erbovní pták, který Dyji sluší. I když zahlédnout ho tady není vůbec samozřejmé a počty hnízdících párů nejsou nijak oslnivé.

Zato v Německu mají senzaci. Možná už jste v médiích zachytili zprávy o překvapivém hnízdění smíšeného páru čápa černého a bílého. Jde pravděpodobně o první zdokumentovaný případ ve volné přírodě. Událo se to na severu Německa, zhruba mezi Berlínem a Hamburkem. Právě tam se na jaře setkala samice čápa černého a samec čápa bílého. Černá čápice už v několika předchozích letech zkoušela bílé samce zaujmout, prý i celkem agresivně – a vytrvalost se jí vyplatila. Letos to klaplo. Jejímu vyvolenému se totiž ze zimoviště nevrátila bílá partnerka z předchozích let, a tak neřekl ne.

Za společný domov si zvolili umělou hnízdní podložku, tj. lidmi vyrobené hnízdo na sloupu, nabídnuté čápům k užívání. Běžné místo pro čápy bílé, zvyklé na blízkost člověka, neobvyklé místo pro černé, kteří k hnízdění vyhledávají hlavně vysoké stromy v lesích dál od lidí – třeba v odlehlých místech národních parků Podyjí a Thayatal. Rozdílný vkus smíšeného páru se projevil i při dekorování příbytku. Zatímco samice vystlala hnízdo mechem (jako v lese), samec ho jako neznámý a podezřelý materiál povyhazoval a nahradil trávou.

V půlce dubna snesla paní čápová tři vejce. O měsíc později se vylíhla dvě mláďata. Máma jim nosí ryby, táta myši a hmyz, každý podle své chuti. Děti naštěstí vybíravé nejsou a rostou jako z vody. Menší (po tatínkovi) a světlejší (po mamince) je holka a od lidí dostala jméno Lina („malá“), větší a tmavší (takže naopak) je kluk, kterého pojmenovali Ludger podle vesnice Lüder, kde se narodili.

Zatím není jasné, jestli se budou šedí míšenci schopní dál rozmnožovat. To se ukáže za tři roky, až pohlavně dospějou. Jisté mají, že jako čapí celebrity neuniknou pozornosti.

Fotky ©Joachim Neumann, zdroj: Dachverband Deutscher Avifaunisten

Vysoko nad hladinou Dyje pozastavené vodní nádrží Vranov se tyčí zřícenina hradu Cornštejn. Stojí na skalním výběžku ze tří stran obtékaném vodou, a to zaručuje krásné výhledy ze všech míst někdejšího šlechtického sídla. Lákala jsem vás tam v loňském blogovém článku.

Poznámka pro přespolní: jméno hradu se vyslovuje jednoduše [cornštejn], žádný [kornštejn], jak občas slýchám. Nejmenuje se totiž podle kukuřice, ale podle německého Zorn [corn] = hněv.

pohled na Cornštejn z vyhlídky Čertice u Bítova

Tento týden se z Cornštejna, který je ve správě Jihomoravského muzea ve Znojmě, vysílal pořad Apetýt Českého rozhlasu Brno. Hodinka zajímavého povídání s odborníky o historii hradu, archeologických nálezech, pověstech, živočiších i rostlinách je k poslechu v rozhlasovém archivu. Doporučuju.

Ropucha obecná je mohutná žába. Pohybuje se trochu těžkopádně, spíš kráčí než skáče. Přes den se ukrývá a za soumraku se vydává na lov. Potuluje se svým územím a hledá drobné živočichy, kterými by si zpestřila jídelníček. Útočí pouze na živou, pohybující se kořist. Nejprve ji zblízka pozoruje, pak rychle vymrští lepkavý jazyk a zmocní se jí. Okamžitě ji také polkne. Když lapí něco většího, co vyžaduje náročnější polykání, pomáhá si mrkáním.

Pozorovat ropuchy při lovu je zážitek! Trochu jsme podváděli, když jsme jim házeli muší larvy, co se dají koupit jako nástrahy pro rybáře. Nasmáli jsme se třeba u toho, jak si přední tlapou utírají pusu, když s červem lapí i klacík nebo jinou špínu.

Filmový sestřih z ropuší hostiny jsem speciálně pro vás (tedy neveřejně) dala na YouTube. Dlouhé a mrštné žabí jazyky, koulení očima a legrační pohyby. Pusťte si ho (a zavolejte děti, bude se jim to taky líbit):

Na rozloučenou: rozkvetlá řeka. Na hladině Dyje kvete lakušník vzplývavý. Bílý závoj. Ozdoba.