A vztahy čehokoli s kýmkoli správně fungují, jen když mají v richtiku vzájemně nastavené mantinely. Ať v tom není hokej.

Byznys, rodina, kámoši, volný čas, vztah sám se sebou...

Tlačíte někde až moc? Jste na někom závislí? Stahuje vás dolů vaše ochota? Bojíte se druhé zklamat? Často spěcháte? 

Jestli vám to dře, tak ten správný medikament má dvě písmena.

... koronaviru je ten, který si nepřečtete, nekliknete na něj, nevěnujete mu pozornost. Prostě ne. Takže to pak vypadá nějak takto:

No není to úžasné? Ticho a nic. Šetřete si energii pro svůj vnitřní klid.

Otevřel jsem školu copywritingu. 

Začínáme už příští týden – 11. listopadu. Půlroční program, který změní vaše psaní. Když budete chtít a budete trénovat.

Zbývá posledních pár míst... takže tu školu vlastně brzy zase zavřu. A další ročník bude až na podzim 2021.

Na podcasty moc nejsem, zatím jsem tomu nepropadl... ale možná se tak brzo stane. Protože tento je o psaní – a dost mě to zaujalo:

Skvělá je třeba poslední 3. epizoda, kde filosofka Tereza Matějčková a biolog Jiří Sádlo dávají dost na frak akademickému světu. Ale s láskou 😎

Mám rád, když úplnou náhodou kliknu na chytrý inteligentní text, který je navíc i vtipný.

Marie Heřmanová napsala glosu ke konci anticeny Sexistické prasátečko:

Česká reklamní scéna má své zavedené borce typu ohroženého bílého bohatého muže Stanislava Bernarda. Zavilý obhájce černé dvanáctky v růžových podvazcích považuje sám sebe za ostrov pozitivní deviace v moři šílené politické korektnosti implantované z prohnilého Západu – a pravděpodobně má svou stálou klientelu, která se cítí stejně a kupování lahváčů s hanbatou etiketou je pro ni druh disentu.

Teď vůbec nejde o to, zda s ní souhlasím, co piju za pivo a jestli každé pero má opravdu svou drážku. Mě baví ta inspirativní formulace myšlenek: 

(...) Ze studie vyplývá, že představa ideální ženy je na Instagramu ještě mnohem rigidnější, užší a méně dosažitelná, než byla ta z „tradičních“ masmédií. V očividném sexismu à la Prasátečko jsme všichni vyrostli, takže je logické, že si ho nevědomě budeme přelévat i do svých online identit. 

Podstatný je ale také fakt, že samotný algoritmus je od začátku genderově, etnicky a třídně zaujatý, protože ho programovala specifická skupina lidí a vstupní data mu dávala neméně specificky privilegovaná skupina lidí, kterou se všichni toužíme stát – a proto zuřivě lajkujeme a algoritmus dál učíme stereotypy zpětně potvrzovat.

No prostě jiný pohled, proč si ho nepřečíst. Na to se neumírá.

Děkuju Adamovi Jurákovi za milou SPZ pohlednici do mailu:

„Hééén, vole, hééén...“  – Máte turbo? Nemáte turbo?

„Děláte machry a turbo máte na chodbě!“

❤️ OTTOLETTER JE PRO VŠECHNY: ŠIŘTE VOLNĚ 👌

Přepošlete toto číslo svým známým, které by to mohlo zajímat a inspirovat.

K měsíčnímu odběru těchto novinek zdarma se kdokoli přihlásí tady.

Příští číslo vyjde příští měsíc. To už si užijeme Vánoce. Pokud je teda letos neudělají online.

Přeji vám, ať říkáte ano i ne přesně tak, jak chcete vy.