|
Proč je téma aktuální? Jak ve svém článku uvádí František Marčík, „česká závislost na ruských fosilních palivech patří k největším v Evropě“. Kreml si závislost velké části EU na jeho strategických surovinách uvědomuje a užívá své pozice k rozpoutání obchodní války, která dopadá na miliony lidí v Evropě. Jejím projevem je zvyšování cen energií pro domácnosti i podniky v míře, která si vyžaduje zásah ze strany státu. V opačném případě hrozí nejen výrazně rozšířená energetická chudoba, ale též nedostatek energií a pohonných hmot v jednotlivých státech. Rusko invazi v Ukrajině plánovalo dlouhodobě a podařilo se mu díky tomu připravit i na pesimistické scénáře, které nyní EU činí potíže. Díky tomu bylo schopno přijmout i do té doby nepředstavitelná opatření, která vedla např. k (dočasné) ochraně rublu. Zásadních kroků se v takovém případě nesmí bát ani ČR.
Co stát již dělá či plánuje? Ministr průmyslu a obchodu Síkela začal dosti nepolitickým krokem, když vyzval domácnosti i zaměstnavatele k omezení vytápění. Je třeba říci, že se jedná spíše než o výzvu o vyslovení již probíhající skutečnosti nahlas, protože dle průzkumu Amper Meteo domácnosti i firmy kvůli vysokým cenám energií významně šetří již nyní. Z vnitrostátních opatření stát dále přichází s fixním tarifem na energie, plněním zásobníků, přímou finanční podporou konkrétních energetických segmentů, nabízí poradenství, informační kampaně, ale také reálná opatření na pomoc firmám a obcím, ve střednědobém horizontu jsou též plánovány investice do energetické účinnosti a inovací.
Na mezinárodním poli stát jedná s okolními státy o dodávkách plynu a ropy, ČR se snaží dojednat pronájem kapacit LNG v Nizozemsku a vyjednává především s Německem ohledně alternativních dodavatelů plynu.
Co stát může ještě dělat navíc?
1. MPO sice garantovalo tarifní cenu elektřiny, ale to bude mít dle Marčíkovy analýzy nedostačující dopad. Naopak snížení DPH či ceny za distribuci, která je v ČR relativně vysoká, by mohlo mít zásadní, a především okamžité pozitivní dopady na domácnosti i firmy. K takovým krokům se uchýlilo například Polsko.
2. Ze střednědobého až dlouhodobého hlediska je třeba se zaměřit na podporu alternativních zdrojů energie a masivní investice do energetických úspor: a to především z legislativního hlediska, protože ČR zásadně nevyužívá svého potenciálu na poli solárních a větrných elektráren. Taková opatření povedou k přiblížení se k energetické samostatnosti a nezávislosti ČR.
3. Konečně, důležitá je i materiálová nezávislost. Nejenže skrývá značný a prozatím nevyužitý potenciál k dekarbonizaci, ale schopnost recyklace obnovitelných zdrojů má i svůj významný bezpečnostní rozměr.
Další kroky Marčík popisuje ve své podrobnější analýze.
|
