|
|
| Červnový občasník z Podyjí |
|
| Zprávy z nejkrásnějšího národního parku |
|
|
|
|
|
Vítejte v Podyjí, vítejte u pátého vydání občasníku z Podyjí. Díky, že ho čtete a že mi píšete ohlasy. Blížíme se dvoustovce pravidelných čtenářů, to mě opravdu těší.
Léto je ve vzduchu. Do Podyjí přišly první horké dny. To je pak na rozpálených vřesovištích na padnutí, v lese opodál už se dá dýchat a v zařízlých údolích potoků klepete kosu v mikině. (Vyzkoušeno za vás.)
Vinařské obce v okolí otevírají sklepy, skupiny cyklistů na elektrokolech hravě zdolávají podyjské kopečky a údolím Dyje procházejí batůžkáři putující po dálkových stezkách, které obkružují celé Česko.
Kdo si najde čas a na chvíli se zastaví, může pozorovat všelijakou drobnou havěť nebo kvetoucí orchideje, kochat se výhledy do zelené krajiny s říčními meandry či poslouchat ptačí koncerty.
🌿 Neseďte doma a vydejte se ven. Třeba do Podyjí.
Jaké zprávy k vám dnes letí:
⩥ Střevíčník pantoflíček
⩥ Pozvánka na mé povídání o letním Podyjí
⩥ O tom, jak píšu do časopisu
⩥ Stáhněte si letní bingo
⩥ Bez komentáře: fotka hardeggského hradu
⩥ Co je u mě nového
⩥ Pozvánky na akce pro přírodomilce
⩥ Na rozloučenou: minifilm z cvrčkové meze
|
|
|
|
|
Kdo by neznal střevíčník pantoflíček. Pamatuju si ho z učebnice přírodopisu, ale naživo jsem ten úžasný květ viděla až v dospělosti.
Střevíčník pantoflíček je naše nejnápadnější orchidej. Roste na vápenitých podkladech ve světlých lesích nebo křovinatých stráních. V Podyjí ho najdeme jen na několika místech a nevím o tom, že by ho tu byly nějaké velké trsy. Letos zase vyrostly dva květy hned u jedné z nejfrekventovanějších cyklostezek. Tipuju, že se u nich moc lidí nezastavilo. Protože si jich při zdolávání kopce zkrátka vůbec nevšimli...
|
|
|
|
|
Jméno dostal podle spodní části květu – vyklenutého pysku okvětního lístku, který svým tvarem připomíná střevíc (nebo pantofel?). V něm je skrytá důmyslná past s opylovacím mechanismem. Květ neláká opylovače vůní ani sladkým nektarem, ale jen výraznou barvou a pruhovanou přistávací dráhou. Hmyz se usadí na okraj pysku, uklouzne na hladkém povrchu a spadne dovnitř. No a zkuste se rychle vyškrábat z baňky se zahnutým okrajem…
|
|
|
|
|
|
|
Jediná možnost úniku je prodrat se za světlem po lámavých chloupkách na dně střevíčku, které jako žebřík vedou opylovače nejen ven, ale hlavně k pohlavním orgánům rostliny. Tam se na hmyz nabalí lepkavý pyl – a teď už zbývá „jen“ donést pylová zrnka do jiného květu. Je asi zřejmé, že úspěšnost opylení bývá dost nízká.
Když se k tomu přidá fakt, že střevíčníky potřebují spolupráci symbiotických hub, aby vůbec vyklíčily, že jsou citlivé na změny lesního hospodaření a že se někteří lidé (bláhově) rozhodnou přenést si je na svou zahradu, není divu, že těchto chráněných krasavců v naší přírodě ubývá.
|
|
|
|
|
|
Chcete větší dávku zajímavostí z Podyjí?
Přijďte 15. června v 17 hodin do Městské knihovny v Třebíči na mé povídání na téma Léto v Podyjí. O turisticky zajímavých místech kolem Dyje i s nahlédnutím do minulosti. O hadech a ještěrkách, motýlech a broucích, nápadných rostlinách aj. – žádné velké odbornosti, ale se zaujetím předané poznatky vypozorované na vlastní oči. K tomu fotky a kratičká videa k pokoukání.
|
|
|
|
|
|
| Skoro pohádkový příběh |
|
| O tom, jak píšu do časopisu |
|
|
|
|
Jsou to tři roky, co jsem objevila tehdy nový časopis na českém trhu. Byla to láska na první pohled. Časopis (nejen) pro děti a úúúplně celý o přírodě. Čtvrtletník Ahoj divočino. Obsah odpovídající danému ročnímu období. Pecka, to chceš. Vychválila jsem ho na Facebooku, a tím jsem na Doma v Podyjí upozornila šéfredaktorku Petru. Za pár měsíců mi nabídla, jestli bych do 4. čísla nenapsala úvodník.
Možná jsem tehdy spadla ze židle (to už si nepamatuju, ale nedivila bych se). No jasně, beru! Ale zvládnu to?
Dostala jsem jasné zadání a skoro měsíc času. Článeček jsem pak celá rozklepaná odevzdala a... před pár dny jsem poslala už dvanáctý úvodník a mezitím jsem si střihla i rozsáhlejší témata o vodních hlodavcích nebo chráněných územích a NP Podyjí. Nahlédněte se mnou do zákulisí: jak vzniká jedna/první stránka časopisu?
|
|
|
|
|
Úvodník je vlastně dopis, který dětem píše nějaké zvíře. Druh vybíráme se šéfredaktorkou tak, aby vyvažoval ostatní témata čísla. „Hodil by se třeba nějaký hmyz, třeba pavouka jsme ještě neměli.“ • „Co třeba křižák pruhovaný? Toho se spousta lidí úplně zbytečně bojí.“
Zvíře má lidské jméno, které začíná stejným písmenem jako jméno druhu. Vybírám ho hned na začátku, radím se s dětmi, vedu si tabulku, aby se žádné neopakovalo, a vkládám své interní vtípky nebo souvislosti.
|
|
|
|
|
|
|
Dopis z divočiny už napsali třeba ještěrka Jaruška (do jarního čísla), (trochu namachrovaný tryskáč) sokol Servác, rak Ruda alias rytíř Rudolf z Rakovce (račí krunýř = brnění) nebo vřetenovka Venda (šnek-hermafrodit s obojetným jménem). Užovka Žofka bude v zimě první výjimka z pravidla.
|
|
|
|
|
Pak začnu s rešeršemi. Z internetových a knižních zdrojů shromáždím mraky základních faktů i různých zajímavostí. Smyslem článku totiž je, aby tvor v cca 2000 znacích popsal své vzezření a svůj životaběh.
O smysluplný výcuc informací jsem zkusmo žádala chatbota od OpenAI, ale plácal hlouposti – bez uzardění si vymýšlel nové druhy zvířat a připisoval jim záhadné vlastnosti. Nebrat.
|
|
|
|
|
|
|
Až s blížícím se deadlinem začnu se samotným psaním. Skládám, přehazuju, škrtám, připisuju, zkracuju. Nikdy se nevejde všechno, co bych chtěla říct. Jednodušší je, když mám dané zvíře napozorované, ale věřím, že čtenáři nepoznají, jestli jsem pár hodin života strávila okukováním proužkovaných pavouků nebo vzácných šumavských tetřevů.
Odevzdání textu neznamená, že mám na tři měsíce pohov. Začne se mu věnovat celý tým odborných poradců: korektorka, přírodovědec, šéfredaktorka, grafička. Článek si několikrát přepinkneme, můžu schválit každou připomínku i výběr ilustrační fotky. Neuvěřitelná péče, která je na kvalitě časopisu Ahoj divočino opravdu znát.
Možná je vám jasné, že bych si takovýmhle pomalým psaním nevydělala ani na slanou vodu. Naštěstí můžu některé věci dělat pro radost, ne pro peníze. A spolupracovat s nejlepším dětským časopisem je pro mě velká čest!
|
|
|
|
| Objednejte si předplatné „Divočiny“ |
|
|
|
|
|
Jednotlivé výtisky časopisu můžete koupit taky např. ve Znojmě v obchůdku plném krásných věcí Butik Brusinky na Kollárově ulici.
|
|
|
|
| Zabavte se na výletě |
|
| Hra ke stažení: letní bingo |
|
|
|
- divoké čtyřnohé zvíře
- rozkvetlý vřes
- motýl sedící na fialové květině
- mraveniště větší než pytel brambor
- turista v oranžovém tričku
- vyhlídka do údolí
- ostnatý drát
- kudlanka nábožná
|
|
|
|
|
|
|
Tyto a další hledací úkoly prověří vaši pozornost při procházce letním Podyjím (ale nejen tam). Vytiskněte si list s bingem a vezměte ho s sebou ven. Klidně každému členovi rodiny jeden. Kdo si jako první zakřičí Bingo?
|
|
|
|
|
Vytvořila jsem ho před pár lety pro klienty, které jsem provázela Podyjím. Bingo jsem už vyzkoušela s rodinami, školními skupinami i dospěláky na teambuildingu. Stačí tužka – a zábava zaručena, všímavost potrénována.
Vyzkoušeno? Líbilo? Dejte mi vědět.
|
|
|
|
Veronika, co je Doma v Podyjí
Co je u mě nového
Strávila jsem tři dny na chladném dvoukilometrovém úseku u potoka Kajabach v sousedním NP Thayatal. Hlídala jsem tam bagr a uklízela mu z cesty živočichy, které by mohl zamordovat. Viděla jsem páření střevlíků i čmeláků, tiplici obrovskou, jak klade vajíčka, spoustu letošních maličkých skokanů, nahřívající se hady a ještěrky, pavoučí školku a tisíce ropuších pulců driftujících potokem. Osvěžující.
Sezóna školních výletů pro mě znamená, že můžu chodit s dětmi po Podyjí, hrát si tam s nimi na užovky, strakapoudy nebo pohraničníky strážící železnou oponu a ukazovat jim všelijaká malá dobrodružství, co se pořád odehrávají kolem nás. Obrovské roháče, omamné třemdavy, skřehotající žáby, dudající dudky, tyrkysové ještěry, housenkami obalené duby. Radost.
Během dvoudenního kurzu první pomoci jsem si pořád opakovala: tohle je skvělé umět, ale doufám, že to nikdy nebudu potřebovat.
S Eliškou z Jihomoravského muzea ve Znojmě vymýšlíme nový terénní program pro školy. Simulační hru. Budeme bádat, přemýšlet, pozorovat, navrhovat, objevovat a zachraňovat městskou divočinu. Těším se.
Partnerské školy NP Podyjí dostaly nové pracovní listy zaměřené na podyjské biotopy, jejich faunu a floru. Mám z toho radost i proto, že mám na vzniku hravých, barevných a informačně bohatých pracovních listů taky svůj malý podíl.
V návštěvnickém centru rakouského přírodního parku Hochmoor Schrems jsem byla u komentovaného krmení vyder. Krásný zážitek, doporučuju.
|
|
|
|
|
|
Dneska to bylo dlouhé, já vím. Ale Podyjí, to je nevyčerpatelný zdroj informací a zážitků. Jestli jste se pročetli až sem, klobouk dolů.
Líbil se vám červnový občasník z Podyjí?
Přepošlete ho přátelům nebo jim rovnou dejte odkaz na přihlášení: domavpodyji.cz/obcasnik
Využili jste nějaký tip z občasníku? Viděli jste v přírodě něco zajímavého?
Napište mi na veronika@domavpodyji.cz, budu mít radost.
🕊 Příští číslo přiletí 5. července v 16 hodin.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
